Mrkev je oranžová - to ví každé dítě. Jenomže svět není pouze oranžový a tak jsme letos nejspíše Holandskému království radost neudělali a vyseli jsme různobarevné varianty. Mrkev oranžové barvy byla totiž vyšlechtěna někdy v 17.století.
Chtěli jsme vyzkoušet, která nám bude chutnat a které se u nás bude dařit.
Nejvíce nám chutnala mrkev barvy bílé - tu jsme preferovali nejenom my ale i plzáci. Je hodně sladká, dorůstá poměrně velkých rozměrů.
Tmavě fialová mrkev je zajímavá, byla ale o hodně menší než mrkev bílá.
Pokud bílá mrkev dorůstala velkých rozměrů, mrkev žlutá pak u nás měla rozměry obří. Byla velice vitální a chuťově vynikající - sladká. Barevnou mrkev rozhodně zařadíme do výsevu i pro příští rok.

Letošní sklizeň brambor již máme za sebou. Sklízeli jsme až na konci října, což je na nás hodně pozdě a to hlavně proto, že pěstujeme odrůdu Adéla, která je ranní. Letošní rok byl ale zvláštní, brambory na jaře ne a ne vyrašit. Zvláštní byla ovšem i sklizeň. Brambor jsme sklidili o trochu méně než jiné roky i jejich skladba byla jiná. Buď velké nebo malé. Střední téměř žádné.
Nedávno jsem viděl článek, ve kterém bylo napsáno, že bez chemie brambory pěstovat nelze. No nevím. My to tak děláme a jde to docela dobře. Nevím proč bych měl mít na talíři kromě brambor ještě nějakou chemii. V článku mínili pěstování ve velkém. Ale opravdu to dnešní zemědělci bez chemie - a teď najít to správné slovo - nemůžou nebo neumí?
Když se podívám na okolní pole, tak nejspíše obojí, protože půda je tam zničená a aby tam něco vyrostlo, nasypou tam tuny chemie. Tuny bioodpadu se vozí do kompostáren, kde pak neví co s tím. My v bioodpadu pěstujeme brambory.
A jak vypadá kilo brambor? Asi takto (naše největší brambora):