Všichni známe česnek, všichni ho používáme v kuchyni a většina z nás ho miluje pro jeho nezaměnitelnou chuť. Přesto, fanoušci česneku, pozor, slyšeli jste už také o černém česneku?

Nejedná se v tomto případě o Allium nigrum, kterému se rovněž česky říká černý česnek a je využíván hlavně jako okrasná rostlina. Nemá však nic společného s česnekem, o kterém je právě řeč. Náš černý česnek vzniká z toho klasického, běžně v kuchyni používaného, patentovaným způsobem fermentace, přičemž ve výsledku získáme produkt, který je nejen černý, ale mnohem hodnotnější než na začátku. Nabízí se zde přirovnání, že česnek zraje jako víno. Je zároveň zeleninou, kořením i léčivkou.  Pro zobrazení dál klikni na "Read More".

Jedlé kaštany u nás nejsou moc známé. Pokud ano, tak pak spíše z vánočních trhů, kde se prodávají pečené. Domovina jedlého kaštanu je patrně v Malé Asii až po západní Kavkaz. Za centrum domestikace je považováno Turecko. Odtud byl dovezen nejdříve do Itálie a pak Římany do celého Středomoří, přes Francii do západní Evropy. Dnes roste kromě jiného i v Africe, Americe. Kaštanovník má rád teplo, ale roste i u nás. Plody ovšem nedosahují velikosti plodů z teplejších krajin. Víte, že u nás jsou dokonce 3 kaštanové lesy? Jeden z nich jsem měl možnost vidět na vlastní oči nedaleko Pardubic.

Jedlé kaštany mají pro lidské tělo obrovský přínos. Čistí játra, působí proti průjmům, psychickým poruchám a stavům úzkosti, listy se používali proti kašli. Je vhodný i pro diabetiky, je výborný energetický a regenerační zdroj. Obsahuje draslík,fosfor,síra,hořčík, vápník,chlorid,sodík,železo,mangan měď zinek a další prvky.
Pro zobrazení dál klikni na "Read More".

Kukuřice setá (Zea mays L.) má původ v subtropické a tropické Jižní a Střední Americe. Lidé ji sbírali již před 12000 lety. Pěstovat ji začali Aztékové, Inkové a Mayové před ca 5600 lety.
Do Evropy se dostala v 15.století. V roce 1930 vznikly první hybridní druhy. Dnes existují i genericky upravené druhy, které se nejspíše začnou pěstovat i v EU, protože Evropská komise pěstování nejspíše nedokáže zakázat. Lidově se kukuřici říká selské žito.
Kukuřice je jednou ze tří sester (kukuřice, fazole, dýně), které je vhodné pěstovat spolu, neboť se vzájemně podporují. Existuje hodně odrůd, které mají různé použití. Kukuřice se pěstuje jako krmivo pro dobytek, na vaření, na mouku nebo taky pro okrasu. Zrno kukuřice nemusí být pouze žluté, existují nejrůznější barevné variace.
Kukuřice je náročná na vláhu a teplo, nicméně jsou i odrůdy do vyšších poloh.

Kukuřice obsahuje draslík, vápník, fosfor, hořčík, železo, mangan, zinek. Dále vitaminy skupiny B, sacharidy, vlákninu, bílkoviny, nenasycené mastné kyseliny.
Pro zobrazení dál klikni na "Read More".

Angrešt (rod Grossularia) pochází z mírného pásma Evropy, Ameriky a Asie. Vyšlechtěním došlo ke zvětšení plodů a jeho větší odolnosti. Původně se začaly pěstovat v Anglii a Francii někdy kolem 15.století. Odtud se pěstování rozšířilo do celé Evropy.
V Čechách se angrešt začal objevovat v zahradách až v 19.století. Pěstitelé jej začali roubovat na zlatou meruzalku a tak vznikla stromková forma.
Angrešt se pěstuje buď v keřové nebo stromkové formě. Je samosprašný, ale pro lepší úrodu je dobré vysadit více rostlin vedle sebe. Na půdu není příliš náročný. Je ale dobré jej sázet na místo, kam nesvítí sluníčko celý den.
Angrešt má vysoký obsah pektinu, vitaminů C,E,B, karotenu, vápníku, zinku, železa, draslíku, křemíku. Chrání sliznice, podporuje růst nehtů a vlasů, zlepšuje trávení, čistí střeva a proti ateroskleróze, zácpě, vysokému krevnímu tlaku, uklidňuje nervy.
Z angreštu se dá vyrobit skvělý sirup a to pouze zasypáním bobulí cukrem a jejich rozmačkání.

Leknín bílý (Nymphaea alba L.) vděčí za svůj název nymfě, která milovala Herkula. Po smrti se ze zoufalé a nenaplněné lásky proměnila v nádherný květ, jehož kořeny připomínají tvarem Herkulův kyj. Je to vytrvalá vodní rostlina rostoucí ve stojatých a pomalu tekoucích vodách. Má dlouhý plazivý oddenek, který se na jaře a na podzim sbírá. Používá se většinou čerstvý nebo se z něj připraví extrakt nebo tinktura. Ve volné přírodě je ale chráněnou rostlinou.
Látky obsažené v leknínu mají výrazně sedativní účinek, používaly se jako anafrozidiakum (hlavně ve středověku jej používali mniši a jeptišky). Leknín se rovněž používá proti epilepsii a zkoumají se i jeho protirakovinné účinky.

Leknín byl odjakživa mýtická rostlina - hlavně ve starém Egyptě. Byl symbolem života, umírání a zmrtvýchvstání.

V našich krajích se snad nenajde člověk, který by neznal slunečnici. Je nádherné vidět slunečnicové pole, jak se každý květ otáčí za sluníčkem. Celé pole otočené jedním směrem.
Slunečnice je rostlina dovezená z Ameriky v 16.století, kde je známých zhruba 60 druhů. Zprvu ji pěstovali Indiáni a připravovali z ní chleba. Později ji farmáři sázeli do polí s fazolemi, protože fazole potřebují oporu a slunečnice se k tomu výborně hodí. Ostatně pokud přidáte dýni, dostanete všechny takzvané tři sestry, které výborně rostou spolu a vzájemně si nekonkurují.
Slunečnice dorůstá zhruba 2,5 metru. Hodně oblíbená byla v Rusku, kde bývaly semínka v kapse každého pořádného vojáka.
Hodně známá je i odrůda slunečnice hlíznatá (topinambury), která se pěstuje od 17.století pro svoje hlízy, které se používají jako zelenina nebo jako krmivo.
Pro zobrazení dál klikni na "Read More".

Netřesk (Sempervivum) je vytrvalá rostlina charakteristická svými zdužnatělými listy. Označuje se jako sukulent, protože dokáže přijmout do svých listů velké množství vody a tak vydrží i během dlouhých horkých dní. Zima mu rovněž nevadí. Netřesků je hodně druhů. 
Kdysi se věřilo, že netřesk pěstovaný na střeše domu dokáže ochránit před hromem, bleskem a ohněm. Z tohoto důvody se vysazoval na střechy domů, které dokázal poměrně rychle pokrýt hustým porostem.
Netřesk je možné použít v domácí lékárně a má podobné účinky jako aloe. Je jeden z nejbezpečnějších přírodních léků na pokožku. Podélně rozříznuté listy se přikládají na pokožku a dokážou vyléčit řadu kožních nemocí.

Pro zobrazení dál klikni na "Read More".

Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis)  patří mezi první kvetoucí rostliny u nás. Roste z cibulky brzo na jaře nebo na konci zimy. Kdysi byla poměrně rozšířená, díky sběru je v současné době zákonem chráněná, takže si ji nesmíte z volné přírody ani přesazovat na svoji zahrádku, ale musíte si cibulky zakoupit. 
Sněženka je mírně jedovatá. Obsahuje alkaloidy, které nutí ke zvracení a způsobují průjem a bolesti břicha. Používá se ve farmacii k výrobě léků na léčbu obrny a zánětů nervů. V lidovém léčitelství se nepoužívá.

Reveň rebarbora (Rheum rhabarbarum)  je vytrvalá rostlina, která dorůstá až do metrové výšky.  Je původem z Číny a Mongolska. Díky Arabům, kteří ji používali v kuchyni i jako léčivku se začala šířit do světa. Do Evropy dorazila v 18.století. Obsahuje hodně vitaminů skupiny B, protisklerotických flavonoidů nebo provitaminu A, také vápník, draslík, fosfor nebo hořčík. Pročistí organismus, pomáhá funkci zažívacího traktu, má pozitivní vliv na kondici svalů, kůže, vlasů i pokožky a hodí se i při dietách, protože na sebe váže tuky. Naopak odpustit rebarboru by si měli lidé trpící žlučovými nebo ledvinovými kameny, překyselením žaludku, revmatismem, těhotné a kojící ženy.
Rebarbora má raději stinné místo, například pod stromem. Zabírá docela velký prostor, proto s tím počítejte již při výsadbě. Podle zvyku babiček se sklízí mladé řapíky do 24.června. Pak již má hodně šťavelanů. Listy neřežeme ale ulamujeme celé. Rostlina se dožívá 8-10 let a nejlepší je množit ji rozdělením rostlin - nejlépe po třech letech v březnu a pak na podzim. Kořen by neměl přijít do styku se vzduchem na dlouho.

Denivka plavá (Hemerocallis fulv) je dlouhověká trvalka, která je poměrně nenáročná. Preferuje vlhčí propustnou humózní půdu. Pěstovat ji můžete na sluníčku i v polostínu. Přežije ale i velká sucha. Není náchylná na nemoci a neničí ji hlodavci. Trvá ji delší dobu, než se na stanovišti stabilizuje, proto nad ní nelámejte hned hůl. Existují nejrůznější kultivary - kvete snad všemi barvami vyjma modré a černé. Množí se rozdělením trsu a to na jaře nebo na začátku podzimu. Aktuálně existuje několik desítek tisíc kultivarů.
V Asii se pěstuje dokonce na polích - dá se použít ve studené i teplé kuchyni a dokonce i jako léčivka. Více se dočtete kliknutím na "Read More".

Rajče jedlé pochází se Střední a Jjižní Ameriky. Do Evropy se dostalo v 16 století společně s bramborem. Až do 19 století bylo pěstováno jako okrasní rostlina, protože bylo pokládáno (zvláště ve Střední Evropě) za jedovatou rostlinu, což je ostatně částečně pravda. Nezralá rajčata díky obsahu solaninu můžou způsobit otravu organizmu.
Rajčata jsou vytrvalá rostlina, která ale nesnese mráz a tak se u nás pěstuje jako jednoletka.
Co myslíte, je rajče ovoce nebo zelenina?
Pro čtení dál klikni na "Read More".

Sedmikráska chudobka (Bellis perennis) roste na loukách, mezích, trávnících a pastvinách. Je to léčivá rostlina - trvalka. Dorůstá maximálně výšky 15cm. Kvete v podstatě celý rok a kromě toho, že jistým jedincům kazí anglický trávník, je léčivá. Není potřeba ji zvlášť pěstovat, roste sama. Sbírá se květ a to rovněž od brzkého jara do podzimu. Obsahuje hořčiny, sliz, silici a saponiny. Má příjemnou vůni s ostrou chutí. Podporuje odkašlávání a působí protizánětlivě. 
Jako lék se používala již ve středověku a to hlavně na hojení ran. Doporučuje se při onemocněních žlučníku.
Lze ji skvěle použít i do čerstvých salátů na zdobení.
Kliknutím na "Read More" zobrazíte pár receptů se sedmikráskou.