Čistec hlíznatý (Stachys sieboldii) je vytrvalá polní bylina z čeledi hluchavkovitých. Je blízký našemu čistci bahennímu. Pochází z Číny a Japonska. Má ráda slunné a ne příliš vlhké prostředí. U nás kvete výjimečně. Čistec hlíznatý se používá rovněž jako léčivka. 
Může se upravovat jako chřest nebo jako brambory. Jedí se hlízy, které se sbírají na podzim, můžou se sušit. Ze sušených se dokonce dá připravit chleba.

Pro zobrazení dál klikni na "Read More".

Všichni známe česnek, všichni ho používáme v kuchyni a většina z nás ho miluje pro jeho nezaměnitelnou chuť. Přesto, fanoušci česneku, pozor, slyšeli jste už také o černém česneku?

Nejedná se v tomto případě o Allium nigrum, kterému se rovněž česky říká černý česnek a je využíván hlavně jako okrasná rostlina. Nemá však nic společného s česnekem, o kterém je právě řeč. Náš černý česnek vzniká z toho klasického, běžně v kuchyni používaného, patentovaným způsobem fermentace, přičemž ve výsledku získáme produkt, který je nejen černý, ale mnohem hodnotnější než na začátku. Nabízí se zde přirovnání, že česnek zraje jako víno. Je zároveň zeleninou, kořením i léčivkou.  Pro zobrazení dál klikni na "Read More".

Angrešt (rod Grossularia) pochází z mírného pásma Evropy, Ameriky a Asie. Vyšlechtěním došlo ke zvětšení plodů a jeho větší odolnosti. Původně se začaly pěstovat v Anglii a Francii někdy kolem 15.století. Odtud se pěstování rozšířilo do celé Evropy.
V Čechách se angrešt začal objevovat v zahradách až v 19.století. Pěstitelé jej začali roubovat na zlatou meruzalku a tak vznikla stromková forma.
Angrešt se pěstuje buď v keřové nebo stromkové formě. Je samosprašný, ale pro lepší úrodu je dobré vysadit více rostlin vedle sebe. Na půdu není příliš náročný. Je ale dobré jej sázet na místo, kam nesvítí sluníčko celý den.
Angrešt má vysoký obsah pektinu, vitaminů C,E,B, karotenu, vápníku, zinku, železa, draslíku, křemíku. Chrání sliznice, podporuje růst nehtů a vlasů, zlepšuje trávení, čistí střeva a proti ateroskleróze, zácpě, vysokému krevnímu tlaku, uklidňuje nervy.
Z angreštu se dá vyrobit skvělý sirup a to pouze zasypáním bobulí cukrem a jejich rozmačkání.

Denivka plavá (Hemerocallis fulv) je dlouhověká trvalka, která je poměrně nenáročná. Preferuje vlhčí propustnou humózní půdu. Pěstovat ji můžete na sluníčku i v polostínu. Přežije ale i velká sucha. Není náchylná na nemoci a neničí ji hlodavci. Trvá ji delší dobu, než se na stanovišti stabilizuje, proto nad ní nelámejte hned hůl. Existují nejrůznější kultivary - kvete snad všemi barvami vyjma modré a černé. Množí se rozdělením trsu a to na jaře nebo na začátku podzimu. Aktuálně existuje několik desítek tisíc kultivarů.
V Asii se pěstuje dokonce na polích - dá se použít ve studené i teplé kuchyni a dokonce i jako léčivka. Více se dočtete kliknutím na "Read More".

Temnoplodec černoplodý (Aronia melanocarpa) má původ v Severní Americe. Léčivé účinky znali již Indiáni a aronii používali pro přípravu jídel. Do Evropy se dostala kolem roku 1700 a již od počátku se používala na léčbu trávícího ústrojí. V současné době se dostává znovu na výsluní.
Aronie je keř nebo strom dorůstající výšky až 3 metry. Jinak se ji taky říká černá jeřabina a název temnoplodec získala díky barvě svých plodů.

Pro čtení dál klikni na "Read More".

Brutnák lékařský (Borago officinalis) je asi půl metru vysoká letnička s nádherně modrými květy. Snadno se vysemení a tak se udržuje na stejném místě po několik let. Je spíše teplomilný a náchylný na mšice.
Kvetoucí nať obsahuje slizy a třísloviny, saponiny, minerální látky (vápník a draslík), vitamíny, aminokyseliny. Používá se na ochranu sliznic, proti zánětům a na vředové choroby. Existuje podezření na škodlivost pro játra a tak se nemá používat dlouhodobě.
V posledních letech je možné dostat olej ze semen. Ten se používá na atopický ekzém, alergie, lupénku. Snižuje cholesterol a krevní tlak, pomáhá u léčby cukrovky, léčí záněty kloubů, zabraňuje poruchám nervové soustavy.
Brutnák nemá v přírodě mnoho nepřátel, chrání jej štětinaté chlupy na listech. Pěstování je snadné, není moc náročný. Stačí rozhodit pár semen. Chcete-li jej i příští rok, nechte jej vysemenit.

• Cvičení týdne
  Cvičení s míčem
  
• Recept na zdraví
  Pórková polévka s červenou čočkou
  
  Polévka, která vás zahřeje. Více čtětezde.
  
  
  
• Video
  Zdravý spánek
  
• Mobilní aplikace
  Nať obsahuje především slizy, třísloviny, saponiny, minerální látky (vápník a draslík), vitamíny, aminokyseliny
  

Třapatka nachová (Echinacea) je svými účinky trochu rozporuplná rostlina. Na jedné straně literatura uvádí, že posiluje imunity, působí preventivně proti infekčním chorobám, vede k aktivaci bílých krvinek, podporuje hojení ran, ekzémů, lupenky, popálenin, proleženin, pomáhá pohlcovat volné radikály a tím se podílí na ochraně kůže, pomáhá při léčbě zánětu močového měchýře, ženských pohlavních orgánů, prostaty.
Na straně druhé existují studie, které nějaký zvlášť výrazný léčebný účinek neprokázaly nebo jsou přímo v rozporu mezi sebou.
V lékárnách najdete poměrně hodně přípravků s obsahem této rostliny (existuje asi 800 druhů léků s echinaceou).
Můžete si ji ovšem pěstovat i na zahrádce. Ostatně původně ji dovezli z Ameriky jako ozdobnou rostlinu.
Má ráda sluníčko a propustnou půdu, sucho snáší dobře a půda může být chudá a kamenitá.

Česnek medvědí (Allium ursinum L.) - říká se, že za přívlastek vděčí medvědům. Prý jej s oblibou vyhledávají po dlouhém zimním spánku a za svojí lahůdkou dokážou putovat desítky kilometrů. Jiné pověsti říkají, že česnekové listy takto pojmenovali staří Germáni proto, že jim dodával medvědí sílu. Keltové jedli medvědí česnek před bitvou, aby jim dodal síly. Kravskému mléku dává nezaměnitelné aroma.
Tak jako tak, medvědí česnek je velice zdravý, nabitý energií a vitamíny a skvěle se hodí do jarní kuchyně.
Používá se na arteriosklerózu, vysoký krevní tlak, poruchy trávení, při nadýmání, zpomaluje stárnutí cév a mozku. Medvědí česnek je přírodní antibiotikum.

Česnek medvědí je vytrvalá rostlina vysoká až 45cm s podzemníí cibulkou. Je rozšířený ve střední a západní Evropě, na východ sahá až po Kavkaz. V Čechách je běžný druh, jeho výskyt je ale hodně nerovnoměrný. Roste ve vlhkých lesích bohatých na živiny. Pro zobrazení dál klikni na "Read More".

Hloh obecný (Crataegus oxyacantha) je trnitý keř dorůstající do výšky 2m. Může ovšem růst i jako strom a to do výšky až 8m. Je rozšířený po celé Evropě, na východ až k Himaláji a najdete jej i v Severní Americe. Je blízký příbuzný jabloní a hrušní a tak s nimi má i společné škůdce. Toto je důvod, proč jej není vhodné pěstovat na zahradě nebo mít blízko zahrady, ve které jabloně nebo hrušně máte.
My jej na zahradě máme (i s hrušněmi a jabloněmi) a jelikož se snažíme žít v souladu s přírodou, smířili jsme se s tím, že příroda jej chce na naší zahradě mít.
Hloh se dá skvěle použít jako živý plot, protože má ostré trny a roste docela hustě.
Lze používat květy, listy i plody. Květy se ovšem sbírají pouze u bíle kvetoucích druhů. Je potřeba je sbírat v raném rozpuku, protože okvětní lístky rychle opadávají. Suší se nejlépe přirozeně, u teplot nad 35 stupňů se totiž ničí aktivní látky.
Pro čtení dál klikni na "Read More".

Kanadská borůvka (Vaccinium Corymbosum) pochází ze Severní Ameriky a v Evropě již zdomácněla. Je to keř dorůstající do výšky až 2,5m. Kvete v dubnu a květnu. Plody vypadají jako naše borůvky, jsou ale větší.
Kanadská borůvka pro svůj růst potřebuje kyselou půdu a proto, když takovou půdu nemáte, je lepší vybrat např. zimolez nebo ji kyselou půdo připravit. Taky potřebuje hodně vláhy. Je to prostě náročná rostlina, my ji na zahradě máme, ale další již kupovat nebudeme, protože zimolez je sladší a značně méně náročný.

Ačokča (Cyclanthera pedata) je úžasná rostlinka z čeledi tykvovitých. Její plody jsou něco mezi paprikou a okurkou, odtud i název paprikookurka. Jedná se o jednoletou popínavou rostlinku, rozšířenou hlavně od Bolívie po Mexiko. Má ráda vlhko a teplo, ale dá se poměrně dobře pěstovat i u nás. K jídlu se dají připravit nejenom plody, ale i listy. Kořeny prý používali peruánští domorodci na čištění zubů. A nejlepší na tom všem je to, že v podstatě netrpí žádnými nemocemi a není potřeba se o ní moc starat.
Pro čtení dále klikni na "Read More".

Dýně hokaido je v naší rodině ak oblíbená, že ji někdy už nemůžeme ani vidět. Její pěstování se nám osvědčilo. Jeden rok nám dvě rostliny hokaida zabrali celou jednu terasu včetně cestiček.
Dýně pocházejí původně z japonského ostrova Hokkaidó, kde rostou v sopečné půdě. Obsahují hodně živin a minerálních látek. Dýně je bohatá na vápník, hořčík, fosfor, draslík, vápník, vitaminy A,B a C. Čím více je dýně oranžová, tím vyšší je v ní obsah vitaminu A.
Má sladkou oříškovou chuť a doma nám vydrží téměř do jara. Máme ji volně rozloženou po bytě, takže si můžeme vychutnat i estetické hledisko.
U přípravy je důležité vědět, že se neloupe, ale jí se i se slupkou - ta pečením nebo vařením změkne. Náš oblíbený způsob přípravy je buď upečené plátky nebo jako polívka s oříškovým krémem a smetanou.