Jedlé kaštany u nás nejsou moc známé. Pokud ano, tak pak spíše z vánočních trhů, kde se prodávají pečené. Domovina jedlého kaštanu je patrně v Malé Asii až po západní Kavkaz. Za centrum domestikace je považováno Turecko. Odtud byl dovezen nejdříve do Itálie a pak Římany do celého Středomoří, přes Francii do západní Evropy. Dnes roste kromě jiného i v Africe, Americe. Kaštanovník má rád teplo, ale roste i u nás. Plody ovšem nedosahují velikosti plodů z teplejších krajin. Víte, že u nás jsou dokonce 3 kaštanové lesy? Jeden z nich jsem měl možnost vidět na vlastní oči nedaleko Pardubic.

Jedlé kaštany mají pro lidské tělo obrovský přínos. Čistí játra, působí proti průjmům, psychickým poruchám a stavům úzkosti, listy se používali proti kašli. Je vhodný i pro diabetiky, je výborný energetický a regenerační zdroj. Obsahuje draslík,fosfor,síra,hořčík, vápník,chlorid,sodík,železo,mangan měď zinek a další prvky.
Pro zobrazení dál klikni na "Read More".

Kukuřice setá (Zea mays L.) má původ v subtropické a tropické Jižní a Střední Americe. Lidé ji sbírali již před 12000 lety. Pěstovat ji začali Aztékové, Inkové a Mayové před ca 5600 lety.
Do Evropy se dostala v 15.století. V roce 1930 vznikly první hybridní druhy. Dnes existují i genericky upravené druhy, které se nejspíše začnou pěstovat i v EU, protože Evropská komise pěstování nejspíše nedokáže zakázat. Lidově se kukuřici říká selské žito.
Kukuřice je jednou ze tří sester (kukuřice, fazole, dýně), které je vhodné pěstovat spolu, neboť se vzájemně podporují. Existuje hodně odrůd, které mají různé použití. Kukuřice se pěstuje jako krmivo pro dobytek, na vaření, na mouku nebo taky pro okrasu. Zrno kukuřice nemusí být pouze žluté, existují nejrůznější barevné variace.
Kukuřice je náročná na vláhu a teplo, nicméně jsou i odrůdy do vyšších poloh.

Kukuřice obsahuje draslík, vápník, fosfor, hořčík, železo, mangan, zinek. Dále vitaminy skupiny B, sacharidy, vlákninu, bílkoviny, nenasycené mastné kyseliny.
Pro zobrazení dál klikni na "Read More".

Angrešt (rod Grossularia) pochází z mírného pásma Evropy, Ameriky a Asie. Vyšlechtěním došlo ke zvětšení plodů a jeho větší odolnosti. Původně se začaly pěstovat v Anglii a Francii někdy kolem 15.století. Odtud se pěstování rozšířilo do celé Evropy.
V Čechách se angrešt začal objevovat v zahradách až v 19.století. Pěstitelé jej začali roubovat na zlatou meruzalku a tak vznikla stromková forma.
Angrešt se pěstuje buď v keřové nebo stromkové formě. Je samosprašný, ale pro lepší úrodu je dobré vysadit více rostlin vedle sebe. Na půdu není příliš náročný. Je ale dobré jej sázet na místo, kam nesvítí sluníčko celý den.
Angrešt má vysoký obsah pektinu, vitaminů C,E,B, karotenu, vápníku, zinku, železa, draslíku, křemíku. Chrání sliznice, podporuje růst nehtů a vlasů, zlepšuje trávení, čistí střeva a proti ateroskleróze, zácpě, vysokému krevnímu tlaku, uklidňuje nervy.
Z angreštu se dá vyrobit skvělý sirup a to pouze zasypáním bobulí cukrem a jejich rozmačkání.

Brutnák lékařský (Borago officinalis) je asi půl metru vysoká letnička s nádherně modrými květy. Snadno se vysemení a tak se udržuje na stejném místě po několik let. Je spíše teplomilný a náchylný na mšice.
Kvetoucí nať obsahuje slizy a třísloviny, saponiny, minerální látky (vápník a draslík), vitamíny, aminokyseliny. Používá se na ochranu sliznic, proti zánětům a na vředové choroby. Existuje podezření na škodlivost pro játra a tak se nemá používat dlouhodobě.
V posledních letech je možné dostat olej ze semen. Ten se používá na atopický ekzém, alergie, lupénku. Snižuje cholesterol a krevní tlak, pomáhá u léčby cukrovky, léčí záněty kloubů, zabraňuje poruchám nervové soustavy.
Brutnák nemá v přírodě mnoho nepřátel, chrání jej štětinaté chlupy na listech. Pěstování je snadné, není moc náročný. Stačí rozhodit pár semen. Chcete-li jej i příští rok, nechte jej vysemenit.

• Cvičení týdne
  Cvičení s míčem
  
• Recept na zdraví
  Pórková polévka s červenou čočkou
  
  Polévka, která vás zahřeje. Více čtětezde.
  
  
  
• Video
  Zdravý spánek
  
• Mobilní aplikace
  Nať obsahuje především slizy, třísloviny, saponiny, minerální látky (vápník a draslík), vitamíny, aminokyseliny
  

Máte rádi čerstvý salát a nechce se vám jej pěstovat? Polníček kozlíček vám nic neříká? Chyba! 
Polníček je znám z jídelníčku starých Římanů. V Evropě jej známe ze záznamů od 16 století a v 18 století jej běžně lidí pěstovali na zahrádkách. Přesto je dnes téměř neznámý.
Polníček kozlíček (Valerianella locusta) patří mezi ozimé až jednoleté rostliny. Vyskytuje se i volně v přírodě, pěstované kultivary jsou ale chutnější. Listy rostoucí v růžici mají nasládlou oříškovou chuť. Obsahují velké množství vitaminu C, A, kyselinu listovou, dále vitaminy B1, B2, E, rutin, draslík, železo, vápník, hořčík, fosfor. Je výborný na saláty, polévky, špenát i nápoje. Z výživového hlediska je cennější než salát. Doporučuje se jako lék na oslabenou imunitu, proti stresu a hlavně u onemocnění ledvin. Posiluje krvetvorbu, posiluje nervovou soustavu.
Pro zobrazení dál klikni "Read More".

Hloh obecný (Crataegus oxyacantha) je trnitý keř dorůstající do výšky 2m. Může ovšem růst i jako strom a to do výšky až 8m. Je rozšířený po celé Evropě, na východ až k Himaláji a najdete jej i v Severní Americe. Je blízký příbuzný jabloní a hrušní a tak s nimi má i společné škůdce. Toto je důvod, proč jej není vhodné pěstovat na zahradě nebo mít blízko zahrady, ve které jabloně nebo hrušně máte.
My jej na zahradě máme (i s hrušněmi a jabloněmi) a jelikož se snažíme žít v souladu s přírodou, smířili jsme se s tím, že příroda jej chce na naší zahradě mít.
Hloh se dá skvěle použít jako živý plot, protože má ostré trny a roste docela hustě.
Lze používat květy, listy i plody. Květy se ovšem sbírají pouze u bíle kvetoucích druhů. Je potřeba je sbírat v raném rozpuku, protože okvětní lístky rychle opadávají. Suší se nejlépe přirozeně, u teplot nad 35 stupňů se totiž ničí aktivní látky.
Pro čtení dál klikni na "Read More".