V našich krajích se snad nenajde člověk, který by neznal slunečnici. Je nádherné vidět slunečnicové pole, jak se každý květ otáčí za sluníčkem. Celé pole otočené jedním směrem.
Slunečnice je rostlina dovezená z Ameriky v 16.století, kde je známých zhruba 60 druhů. Zprvu ji pěstovali Indiáni a připravovali z ní chleba. Později ji farmáři sázeli do polí s fazolemi, protože fazole potřebují oporu a slunečnice se k tomu výborně hodí. Ostatně pokud přidáte dýni, dostanete všechny takzvané tři sestry, které výborně rostou spolu a vzájemně si nekonkurují.
Slunečnice dorůstá zhruba 2,5 metru. Hodně oblíbená byla v Rusku, kde bývaly semínka v kapse každého pořádného vojáka.
Hodně známá je i odrůda slunečnice hlíznatá (topinambury), která se pěstuje od 17.století pro svoje hlízy, které se používají jako zelenina nebo jako krmivo.
Pro zobrazení dál klikni na "Read More".

Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis)  patří mezi první kvetoucí rostliny u nás. Roste z cibulky brzo na jaře nebo na konci zimy. Kdysi byla poměrně rozšířená, díky sběru je v současné době zákonem chráněná, takže si ji nesmíte z volné přírody ani přesazovat na svoji zahrádku, ale musíte si cibulky zakoupit. 
Sněženka je mírně jedovatá. Obsahuje alkaloidy, které nutí ke zvracení a způsobují průjem a bolesti břicha. Používá se ve farmacii k výrobě léků na léčbu obrny a zánětů nervů. V lidovém léčitelství se nepoužívá.

Reveň rebarbora (Rheum rhabarbarum)  je vytrvalá rostlina, která dorůstá až do metrové výšky.  Je původem z Číny a Mongolska. Díky Arabům, kteří ji používali v kuchyni i jako léčivku se začala šířit do světa. Do Evropy dorazila v 18.století. Obsahuje hodně vitaminů skupiny B, protisklerotických flavonoidů nebo provitaminu A, také vápník, draslík, fosfor nebo hořčík. Pročistí organismus, pomáhá funkci zažívacího traktu, má pozitivní vliv na kondici svalů, kůže, vlasů i pokožky a hodí se i při dietách, protože na sebe váže tuky. Naopak odpustit rebarboru by si měli lidé trpící žlučovými nebo ledvinovými kameny, překyselením žaludku, revmatismem, těhotné a kojící ženy.
Rebarbora má raději stinné místo, například pod stromem. Zabírá docela velký prostor, proto s tím počítejte již při výsadbě. Podle zvyku babiček se sklízí mladé řapíky do 24.června. Pak již má hodně šťavelanů. Listy neřežeme ale ulamujeme celé. Rostlina se dožívá 8-10 let a nejlepší je množit ji rozdělením rostlin - nejlépe po třech letech v březnu a pak na podzim. Kořen by neměl přijít do styku se vzduchem na dlouho.

Rajče jedlé pochází se Střední a Jjižní Ameriky. Do Evropy se dostalo v 16 století společně s bramborem. Až do 19 století bylo pěstováno jako okrasní rostlina, protože bylo pokládáno (zvláště ve Střední Evropě) za jedovatou rostlinu, což je ostatně částečně pravda. Nezralá rajčata díky obsahu solaninu můžou způsobit otravu organizmu.
Rajčata jsou vytrvalá rostlina, která ale nesnese mráz a tak se u nás pěstuje jako jednoletka.
Co myslíte, je rajče ovoce nebo zelenina?
Pro čtení dál klikni na "Read More".

Sedmikráska chudobka (Bellis perennis) roste na loukách, mezích, trávnících a pastvinách. Je to léčivá rostlina - trvalka. Dorůstá maximálně výšky 15cm. Kvete v podstatě celý rok a kromě toho, že jistým jedincům kazí anglický trávník, je léčivá. Není potřeba ji zvlášť pěstovat, roste sama. Sbírá se květ a to rovněž od brzkého jara do podzimu. Obsahuje hořčiny, sliz, silici a saponiny. Má příjemnou vůni s ostrou chutí. Podporuje odkašlávání a působí protizánětlivě. 
Jako lék se používala již ve středověku a to hlavně na hojení ran. Doporučuje se při onemocněních žlučníku.
Lze ji skvěle použít i do čerstvých salátů na zdobení.
Kliknutím na "Read More" zobrazíte pár receptů se sedmikráskou.

Pažitka pobřežní (Allium schoenoprasum) neboli šnytlík je vytrvalá rostlina rostoucí v trsech. Asi není potřeba ji moc popisovat, u nás ji zná snad každý. Vyskytuje se přirozeně v Evropě, Asii i Severní Americe, na Sibiři i na Kamčatce, u kanadských jezer, kromě toho je na četných místech zplanělá z kultury. V přírodě se vyskytuje i přirozeně, např. kolem řek (Labe, Vltava, Berounka, Sázava).
Listy pažitky jsou zdrojem vitamínu C (až 100 mg ve 100 g čerstvé hmoty), dále obsahují provitamín A, vitamín B2, silici se sírou, minerální látky (soli vápníku, fosforu, draslíku, železa aj.).  Nejlépe je používat ji čerstvou, sušená ztrácí aroma. Lepší skladování je zmrazení.

Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) byl typickou rostlinou středověkých zahrad. V současné medicíně se nepoužívá ale i tak jej můžete použít na záněty průdušek. Regeneruje sliznice, zvyšuje krevní srážlivost, působí mírně močopudně, usnadňuje odkašlávání. Používá se k omývání hnisajících ran.
Obsahuje kyselinu křemičitou, saponiny, vitamin C, alkaloidy a další látky. Kvůli obsahu alkaloidů by se neměl dávat malým dětem a těhotným ženám a rovněž užívat déle než 3 týdny.
V Anglii se jarní mladé listy používají do salátů a polévek.
Kvete od března do dubna i když letos kvetl již v polovině února. Roste převážně v hájích a lužních lesích. 

Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoide) je opadavý, až 6m vysoký dvoudomý keř nebo strom. Slovo hippophae pochází ze staré řečtiny a znamená kůň. Pasoucí se zvířata totiž měly v místech, kde rostl tento strom lesklou srst a tloustla.
Rakytník pochází z Ruska a dnes je rozšířený v celé Asii a Evropě. V Rusku je nazýván také sibiřský zázrak kde byl hojně využíván v medicíně. V Sovětském svazu byl šlechtěn a byly vypěstovány další odrůdy.
Věřte nebo ne, ale kilogram plodů rakytníku pokrývá téměř půlroční spotřebu vitamínu A. Denní doporučenou dávku vitaminu C prý pokryje již jedna bobulka. Dále obsahuje hořčík, železo, síru, bór a titan, pektiny, třísloviny, flavonoidy a organické kyseliny, vitaminy B1, B2, B3, B6, PP, B9 (kyselina listová), D, K.
Výborně se používá v zemědělství na zpevňování půdy proti erozi. Není náročný a roste téměř všude. 

Pro zobrazení dál klikni na "Read More".

Žito je velmi silná a odolná obilovina a dá se říci, že svou odolnost předává také lidem, kteří ho konzumují.

Žito seté – obilí starých Slovanů, pro které bylo typickou plodinou, podobně jako oves pro germánské kmeny. I když bylo postupně z lidské stravy vytlačeno výnosnější pšenicí, zůstává i dnes druhou nejdůležitější chlebovinou. Svou nízkou náročností na klimatické podmínky je nejvíce rozšířeno v zemích s mírným a chladným podnebím. Je často pěstováno v ekologickém zemědělství.

Žito jsme si pokusně vypěstovali na minipolíčku, hezky nám vyrostlo a teď máme zážitky z mlácení. Upekli jsme si z něj vlastní perníčky, které nám moc chutnali a byli jsme na ně patřičně hrdí.
Pro zobrazení dále klikni na "Read More".

Máte rádi čerstvý salát a nechce se vám jej pěstovat? Polníček kozlíček vám nic neříká? Chyba! 
Polníček je znám z jídelníčku starých Římanů. V Evropě jej známe ze záznamů od 16 století a v 18 století jej běžně lidí pěstovali na zahrádkách. Přesto je dnes téměř neznámý.
Polníček kozlíček (Valerianella locusta) patří mezi ozimé až jednoleté rostliny. Vyskytuje se i volně v přírodě, pěstované kultivary jsou ale chutnější. Listy rostoucí v růžici mají nasládlou oříškovou chuť. Obsahují velké množství vitaminu C, A, kyselinu listovou, dále vitaminy B1, B2, E, rutin, draslík, železo, vápník, hořčík, fosfor. Je výborný na saláty, polévky, špenát i nápoje. Z výživového hlediska je cennější než salát. Doporučuje se jako lék na oslabenou imunitu, proti stresu a hlavně u onemocnění ledvin. Posiluje krvetvorbu, posiluje nervovou soustavu.
Pro zobrazení dál klikni "Read More".

Pýr plazivý (Elytrigie repens) znají snad všichni. Pro většinu je to obyčejná tráva a plevel. Roste všude a hojně. Není potřeba jej tedy speciálně pěstovat, většina zahrádkářů se ho snaží spíše zbavit.
Málokdo ale ví, že pýr má výborné léčebné vlastnosti. Používá se pro detoxikaci, proti revmatu, čistí ledviny a močové cesty, snižuje cholesterol, používá se na kožní problémy, je dobrý na artrózu a dnu, pomáhá při některých druzích alergii, mírní projevy lupénky, příznivě ovlivňuje lehčí formy cukrovky, pokrývá nemocné sliznice léčivým slizem.
Sbírají se dlouhé kořeny (červen-srpen), které se suší při teplotě do 40 stupňů. Z těchto se pak po celý rok připravuje odvar nebo se přidává do čajových směsí. Dobře skladovaná droga je účinná 3 roky.

Puškvorec obecný (acorus calamus) je dovezen v roce 1565 do Evropy z jihovýchodní Asie. V Evropě je v současné době již zdomácnělý, ovšem množí se zde pouze vegetativně. Chcete-li si jej tedy na zahrádku nasadit, musíte si sehnat oddenek kořene. Uděláte tím i něco dobrého, protože puškvorec z naší přírody mizí a to z důvodu intenzivního sběru v minulých desetiletích.
Má rád vlhkou půdu a jinak je na pěstování velice nenáročný. Bude se mu dařit například u jezírka. Lze z něj dělat i přírodní čističky. 

Staří čínští lékaři jej pokládali za prostředek na prodloužení života. Používali jej staří Indové, pak Egypťané, Arabové, Řekové, Římané.
Hodí se  při žaludečních a střevních potížích, chorobách jater a žaludečních vředů. Povzbuzuje chuť do jídla. Svoje nezaměnitelné místo má v likérnictví. 
Pro zobrazení dále klikni na "Read More".

Jak název napovídá (lat.Lonicera kamtschatica), tento druh pochází z daleké Kamčatky. Je velice přizpůsobivý a hodně mrazuvzdorný. Právě proto jsme jej do naší zahrady vybrali. No a taky proto, že má velice chutné a zdravé plody, které chutnají našemu mrňousovi.Bobule mají vysoký obsah vitaminů A, C, P, vedle cukrů a kyselin obsahují i karotenoidy a vitaminy B1 a B2. Kromě toho jsou v plodech zastoupeny další prvky jako hořčík, draslík, sodík, měď a železo. 
Plodí velice brzo, ještě než jsou první jahody. Keř dorůstá až 2 metrů a tak se máme na co těšit.
Pro zobrazení dále klikni na "Read More".

Patizonům se u nás nedaří tolik jako dýním, ale to bude patrně pouze pozdní výsadbou. 
Obsahuje 90% z vody a velmi málo sacharidů. Dále pak obsahuje například sodík, draslík, železo, měď, chlor či fosfor.

Napomáhá odstraňování škodlivin ze střev a podporuje trávení. Zároveň zvyšuje obranyschopnost organizmu, snižuje hladinu tuku v krvi a má pozitivní účinek na srdce a celý kardiovaskulární systém. 

Hodně lidí jej neumí připravit a proto jim nechutná. My máme rád patizonovou pomazánku ale dá se i smažit jako řízek (nejlépe ochucený česnekem).

Vydrží velice dlouho, takže vám může pomoct i jako dekorace bytu.