Hrušeň Krvavka a já

Tak jsem se konečně dočkal. Naše hruška Krvavka poprvé zaplodila. Docela bohatě, plody má ale malinkaté. Menší, než si je pamatuji z dědečkovy zahrádky.
Dětství patří k nádhernému období a vzpomínky na něj si tím více. Když jsem byl malý, chodili jsme často na návštěvu k dědečkovi a babičce. Bydleli na vesnici, kde si dávali lišky dobrou noc. Téměř každý měl nějakou tu krávu, prasátko, slepice, husy. Krávy ráno společně pochodovaly vesnicí nahoru na pastvu. Večer zase dolu. Každá si našla ta svoje vrata.
Husy stačilo vyhnat ze dvora ven, samy si pak našly cestu do potoka a večer se zase dobývaly zpátky.

Pro zobrazení dál klikni na "Read More".

---

V létě se zapřáhla kobyla do vozu a vyrazilo se na seno. Já se v tom čase někam zašil - seno jsem rád neměl. Obvykle bylo u obracení i sbírání horko. Zato na zahradě ve stínu stromů bylo nádherně.
Dědeček za mlada jezdil po světě za prací. V zahradě pak byla na tyto cesty památka - odněkud kdysi dovezl dvě hrušně. Já je pamatuji již jako statné stromy. I na tu dobu již byly nezvyklé. Hrušky měly narůžovělé, uvnitř červené. Nedaly se skladovat. Přes léto dost padaly, byly skvělé hned k jídlu.
Jako starší, když jsem si pořídil vlastní zahradu, jsem si chtěl tuto vzpomínku na mládí přenést na svoji zahradu. Nasadit nějakou hrušeň a naroubovat ji touto odrůdou. Bohužel tou dobou již byly obě dědečkovy hrušně pokáceny a tak nezbylo nic jiného, než začít hledat.
Nevěděl jsem ani jak se odrůda jmenuje. Oslovení známí kroutili hlavou, dokonce i biologové. Až jsem nakonec našel zmínku o aleji hrušek kdesi v zapadlé vesnici v Čechách, které měly být uvnitř červené.
Vypravil jsem  se nadšeně na lov, ovšem na místě jsem žádnou alej nenašel. Starší místní mi potrdili, že kdysi dávno tady alej skutečně byla, ale již není. Místo nich byly vysazeny jiné odrůdy hrušní. Návštěva ale byla cenná - konečně jsem věděl název - Krvavka.
Na Starých odrůdách u pana Peška jsem ji pak našel. Boj ovšem nebyl zdaleka vyhrán. Prvním rokem nebyla. Druhým rokem je zničil mráz, prý v prodeji znovu nebude. Nedal jsem se ale odradil a pana Peška uprosil, abych z toho mála co zbylo dostal dvě sazenice. Obě jsem pak slavnostně vysadil na zahradě. 
Na jaře jsem zjistil, že jedna plave ve vodě a tak jsem ji vykopal a zasadil na jiné místo. Odvděčila se mi a letos poprvé zaplodila - a to bohatě. Druhá zatím nic. Hruštičky jsou sice malinké ale radost je o to větší. Připomínají mi dědečka a moje mládí. Možná, že dalším rokem nebude takové sucho a hrušky vyrostou větší.